VYBALANCOVANĚ

“Jak přesvědčit…
… svou dívku, profesora u zkoušky, své podřízené, klienty? Napadne často nejednoho z nás.
… voliče? Chtějí vědět politici. Teda ti chytřejší, kteří chápou, že není důležité jen umět mluvit (rozumějte pohybovat rty a vydávat poměrně artikulované zvuky), ale být vyslyšen, vnímán.
  Odpovědi berte jako postřehy od profesionálního fanouška přesvědčivé komunikace.
Mluvte o tom, co znáte, co jste zažili, viděli, co vás baví. Vaše oči prozradí, že to fakt znáte, byli jste u toho, prožili jste si to. A když vás něco baví, jste v tom vždy minimálně o třídu lepší.
(Pokud možno) nelžete. Lhaním velmi namáháte mozek, který musí vyhodnotit dopad vašich nepravd na formulaci dalších tvrzení. Musí zametat cestičky, hledat či vytvářet (někdy nápadné) podpůrné argumenty atd atd. Ztratíte tím lehkost a přirozenost. Váš pohled zdřevění. Zrychlí se vám dech.            Lež je nesmrtelná stvůra, kterou jste přivedli na svět a musíte ji dál krmit a zároveň s ní bojovat. Pokud vědomě lžete, vždy se najde aspoň jeden člověk, který to ví. (Vy sám.)
Usmějte se. Soutěže i výběrová řízení málokdy vyhrávají zachmuření škarohlídi. I tu trému lépe vytěsníte úsměvem.

  Stůjte či seďte rovně. Skrčení působíte nemocně, slabě, defenzivně, vypadáte menší, (holkám spadnou prsa), hůř se vám dýchá, nedíváte se na posluchače zpříma a vůbec – baví vás dívat se na řečníka pokleslého v kolenou a ramenou?
Co dělají vaše ruce? Sedíte-li, nemějte je schované pod stolem. Zejména vy, pánové. Posluchače napadne – co tam asi s těma rukama dělá? Obecně vaši partneři v diskusi ocení, když používáte v sedě i ve stoje gesta s otevřenými dlaněmi. Už našeho praprapředka v divočině uklidnilo a pozitivně naladilo, když narazil na jedince s prázdnýma rukama, bez zbraně.
Mějte připravených pár originálních vět o sobě, o tom, co jste dokázali, o svých plánech. Ty vhodně použijte v odpovědi na takřka jakoukoli osobní otázku.
Nemluvte jen v první osobě jednotného čísla. Používejte plnovýznamová slovesa, protože slovesa utvářejí stabilní plavidlo, které nese posluchače v proudu vaší mluvy. Pro češtinu dále platí – škrtněte ze svého slovníku slovo JÁ a vyhýbejte se trpnému rodu.
Není-li to násilné, sami se občas ptejte. Používejte protiotázky, řečnické otázky. A chtějte upřesnění vždy, když nerozumíte otázce.
Pokud něco nevíte, řekněte Nevím. Vědět vše není možné, tudíž to není uvěřitelné. A člověk, který občas neví, jakoby posiloval svůj názor tehdy, když ví.
Zůstaňte sami sebou. Mluvte tak, abyste se za sebe nemuseli stydět. V dnešní době moderních záznamových zařízení je pravděpodobné, že budete dřív nebo později nahráni aniž to tušíte a aniž si to přejete. Lépe to zjištění prodýcháte, když váš jakýkoli projev bude v souladu s vámi. A třeba i v duchu doporučení mého desatera.”

Dita Fuchsová